Ernest Hartmann: Tenké psychické hranice, noční můry a sny

Proč jeden člověk každou noc sní v živých barvách, budí se s pláčem z nočních můr a jejich obrazy si nese ještě celý den, zatímco druhý prospí osm hodin bez jediného zapamatovaného snu a tvrdí, že se mu snad nikdy nic nezdá? Ernest Hartmann se této otázce věnoval padesát let a přišel s myšlenkou, která v psychologii dlouho chyběla: lidská mysl se liší podle toho, jak propustné jsou její psychické hranice. Tento koncept vysvětluje mnohem víc než jen snění. Pomáhá předpovědět, kdo bude častěji trpět nočními můrami, kdo se snadno nechá pohltit vztahy s druhými, kdo si naopak drží jednotlivé oblasti života oddělené, a stal se základem jeho širší teorie o smyslu snění. Pokud jste někdy přemýšleli, proč jsou vaše noci výrazně živější nebo naopak tišší než u ostatních, Hartmannova teorie nabízí zajímavé vysvětlení.

Kdo byl Ernest Hartmann?

Ernest Hartmann (1934-2013) se narodil ve Vídni jako syn známého psychoanalytika Heinze Hartmanna. Svou vlastní kariéru však vybudoval ve Spojených státech jako profesor psychiatrie na Tufts University a ředitel průkopnického centra pro poruchy spánku nedaleko Bostonu. Patřil k výjimečným odborníkům, kteří se stejně dobře orientovali jak ve výzkumné laboratoři, kde v roce 1967 vydal knihu The Biology of Dreaming a zkoumal potřebu spánku, tak v terapeutické praxi, kde naslouchal lidem vyprávějícím své sny. Působil jako prezident International Association for the Study of Dreams a stal se také prvním šéfredaktorem jejího odborného časopisu Dreaming. Jeho celoživotní práci spojovala dvě hlavní témata: lidé trpící nočními můrami a otázka, jaký význam mají obrazy, které se nám během spánku objevují.

Teorie psychických hranic: Tenké a silné psychické hranice

Teorie vznikla při studiu lidí, kteří často zažívali noční můry. Hartmann si všiml, že je nespojuje jen nepříjemné snění. Bývali otevření, citliví, snadno zahlcení emocemi, tvořiví, rychle splývali s druhými lidmi a jejich představivost se přirozeně prolínala s každodenní realitou. Začal proto popisovat lidskou mysl podle toho, jak silné jsou její vnitřní hranice - mezi myšlenkami a emocemi, spánkem a bděním, vlastním já a ostatními. K jejich měření vytvořil dotazník Boundary Questionnaire. Ukázalo se, že jde o skutečně významnou osobnostní dimenzi s překvapivě dobrou předpovědní hodnotou. Lidé s tenkými psychickými hranicemi si častěji pamatují sny, mívají více nočních můr a dosahují vyšších výsledků v testech kreativity. Lidé se silnými psychickými hranicemi mají zkušenosti přehledně oddělené a svému snovému životu často věnují jen malou pozornost. Ani jeden z těchto typů nepředstavuje poruchu. Každý z nich přináší své vlastní výhody i nevýhody.

Síla psychických hranic představuje opomíjený rozměr osobnosti, který nám může pomoci porozumět aspektům života, jež žádné jiné měřítko nedokáže vysvětlit.

Ernest Hartmann, Boundaries in the Mind

Přílivová vlna: Hartmannova teorie o smyslu snění

Hartmannova novější teorie snění vychází z pozoruhodného klinického poznatku. Lidé, kteří přežili trauma, požár, napadení nebo přírodní katastrofu, obvykle nesní o události přesně tak, jak se stala. Místo toho se jim zdá o přílivové vlně, která se na ně valí, o zříceném domě nebo o tom, že je něco strhává pryč. Podle Hartmanna sen nezobrazuje samotnou událost, ale emoci, kterou vyvolala. Strach a bezmoc dostávají podobu obrazu, který nazval Ústřední obraz snu. Jeho intenzita roste a klesá podle síly základního prožitku. Na tomto poznatku vystavěl svou obecnou teorii snění: snící mozek propojuje zkušenosti nejintenzivněji právě během spánku a začleňuje nové zážitky, zejména ty emočně silné, do rozsáhlé sítě starších vzpomínek mnohem volněji a šířeji, než to dokáže bdělé myšlení. Právě toto proplétání způsobuje, že jsou sny zvláštní, a zároveň vysvětluje jejich funkci. Nová bolest se propojuje s dřívějšími zkušenostmi, získává širší souvislosti a postupně ztrácí svou sílu. Ve studiích sledujících série snů před velkými společenskými traumaty i po nich se Ústřední obrazy snů měřitelně zesilovaly, zatímco samotné události se ve snech často vůbec neobjevovaly, přesně v souladu s touto teorií.

Tato teorie propojuje dvě hlavní linie jeho celoživotní práce. Lidé s tenkými psychickými hranicemi toto emoční propojování prožívají mnohem intenzivněji - sny jsou živější, častěji zasahují do bdělého života a když je jejich obsah tíživý, objevují se častěji noční můry. U lidí se silnými psychickými hranicemi probíhá stejný proces, jen zůstává více skrytý. Noční můra přitom podle této teorie není porucha: je to obraz pocitu, který je pro současnou síť souvislostí příliš velký. Proto se noční můry často objevují po náročných životních událostech a postupně slábnou, jak se emoce začleňují do celku. I proto naše průvodce věnované úzkostným snům a opakujícím se snům z jeho práce vycházejí v celém svém pojetí.

Jak žít se svým typem psychických hranic

1. Zjistěte, kde se nacházíte na pomyslné škále. Vzpomeňte si, jak často si pamatujete sny, jak dlouho ve vás přetrvávají emoce a jak snadno na vás působí příběhy nebo pocity druhých. Týden poctivého pozorování obvykle napoví dost.
2. Tenké psychické hranice: chraňte, co do sebe vpouštíte. To, co na sebe necháte působit těsně před spaním, se může do snů promítnout neobvykle silně. Dopřejte si proto večer klidný přechod - vyhněte se znepokojivému obsahu a dopřejte si rituál, který uzavře uplynulý den.
3. Silné psychické hranice: vědomě otevřete dveře. Schopnost vybavit si sny reaguje na záměr. Mějte u postele prostředek na jejich zaznamenání, po probuzení chvíli zůstaňte v klidu a zeptejte se sami sebe, co se vám právě zdálo. Sny tam byly vždy, jen je oddělovala vyšší zeď.
4. Po těžkých obdobích si všímejte Ústředního obrazu. Přívalové vlny, bouře nebo hroutící se domy po bolestivém období bývají známkou probíhajícího emočního propojování, ne varováním. Je přirozené, že jejich intenzita bude v dalších týdnech postupně slábnout.
5. Poznejte hranici, kdy vyhledat pomoc. Pokud noční můry zůstávají stejně silné celé měsíce, výrazně narušují spánek nebo přesně znovu přehrávají skutečné trauma, je vhodné obrátit se na odborníka. Účinnou a poměrně krátkou metodou je terapie nácvikem změny obrazu (Imagery Rehearsal Therapy), která navazuje na tradici Hartmannova výzkumu nočních můr.

Sledujte své vlastní emoční propojování

Hartmannova teorie přináší konkrétní předpověď pro váš snový deník: po emočně náročných týdnech by měly být sny intenzivnější, podivnější a plnější výrazných obrazů. Jakmile se prožitky postupně začlení, jejich síla začne slábnout. Bez záznamů je tento vývoj téměř neviditelný, se záznamy je naopak velmi zřetelný. Ruya zachytí vaše sny hned po probuzení, uchová je spolu s událostmi vašich dnů a umožní vám sledovat, jak se Ústřední obrazy v průběhu týdnů objevují a mizí. Je to záznam vašeho vlastního emočního propojování. Nástroje pro výklad snů vám pak pomohou položit si u každého výrazného snu Hartmannovu otázku: jak velký pocit tento obraz vyjadřuje?

Hartmann zanechal lidem, kteří se zajímají o sny, dva trvalé dary: porozumění a nový způsob čtení snů. Porozumění v tom, že tenké i silné psychické hranice představují různé temperamentové nastavení, nikoli poruchu. Člověk, jehož sny přicházejí jako příval, není o nic méně v pořádku než ten, jehož sny jsou tiché a nenápadné. A nový způsob čtení spočívá v tom, že sny zobrazují naše pocity, nikoli budoucí události. Přívalová vlna pak přestává být proroctvím a stává se tím, čím byla od začátku - obrazem přesně odpovídajícím velikosti toho, co právě nesete.